Jsi tzv. interim manažer. Jak bys popsal svou práci?
Ano, řekl bych, že „nálepka“ interim manažera aktuálně asi nejlépe odpovídá tomu, co dělám. Ale není v tom nic mystického – slovo interim v podstatě znamená, že mohu být firmě užitečný při řešení nějakého zásadnějšího úkolu nebo změny, se kterým si daná firma se svým standardním týmem nedokáže poradit sama. Interim manažeři mohou být specializovaní na nějakou konkrétní oblast – např. lidské zdroje, finance, nebo na celkové řízení firem z pozice CEO, případně COO. Typicky jde o dočasnou pozici, např. v rámci transformačního projektu, při definování a nastartování nové strategie a podobně. K něčemu takovému se pak hodí mít široké znalosti a zkušenosti – buď v rámci té specializace nebo z řídících pozic v různých oblastech firmy.
Jak ses k tomu dostal a co tě při práci nejvíce naplňuje?
K práci interima jsem tak nějak dorostl a dozrál. Tím dorostl myslím právě nasbírání poměrně široké škály znalostí a zkušeností z různého byznysu a různých firem. A to dozrání? Kromě šedin ve vlasech a vousech, pro mě znamená hlavně nějaké zmoudření ve smyslu lepšího pochopení, kým vlastně jsem, co mě baví a nebaví a čemu se chci věnovat dál. Došel jsem k pochopení, že mám rád dynamické, možná i trochu nepředvídatelné situace – sám pro sebe si říkám „je to dobrodružné“. Do jisté míry mám rád "krizové situace", kdy si jiní neví rady nebo panikaří. Během práce preferuji prostředí, které je autentické, bez přetvářek a manipulace, kde jde o něco konkrétního a nejsou to ideálně jen peníze. Při téhle práci si mimo jiné užívám proces, kdy s klíčovými lidmi v dané firmě objevujeme to, v čem je firma unikátní, skvělá, proč dělá co dělá a jakou ambici si vytyčíme do budoucna. Na tom pak postavíme takovou strategii, která povede firmu v dalších letech a lidi v ní to bude motivovat a bavit.
Do DD si nastoupil teprve nedávno, jaké je tvé začleňování do firmy?
Je to náročné a moc mě to baví, především ta úvodní objevovací fáze. Baví mě seznamování s každým člověkem v DD, to postupné rozkrývaní souvislostí a chápání toho, co se tu děje, kde co šlape a kde naopak něco drhne. Ale náročné to bezpochyby je taky, hlavně proto, že se každý den objevují nové úkoly a výzvy, u kterých v první moment nevím, jak s tím naložím, jak je budu řešit. Tahle míra nejistoty, která mě nutí hluboce přemýšlet, hledat nová řešení a učit se nové věci, mě zároveň stojí nemalé úsilí, ale taky nabíjí.
Jaké jsou tvé hlavní cíle a vize v nové funkci?
Jak už jsem naznačil, moje hlavní ambice v DD je rychle se zorientovat v historii, současnosti a v byznys kontextu firmy a společně s Martinem a Michalem definovat silnou a energizující vizi a strategii. Tu bych pak rád pomohl reálně naplňovat. Plánujeme, že firma dynamicky poroste a s tím souvisí i potřeba přeorganizovat některé role, hlavně uvolnit kapacitu Michala a Martina pro strategické priority. Mým úkolem tedy bude některé jejich dosavadní úkoly převzít a řešit v pozici provozního ředitele (COO). Jak konkrétně to bude vypadat, chceme rozhodnout právě ve vazbě na strategii firmy.
Co bude pro tebe největší výzvou?
Ze zkušenosti vím, že pro naplnění takovýchto ambicí je extrémně důležité udržet si nadhled, tzn. neutopit se v záplavě operativních mikroproblémů, kterých bude vždycky víc, než dokážeme vyřešit. Vždycky budeme pod tlakem a zavaleni prací. To nás ale nesmí dostat do stavu, kdy přestaneme vidět kam jdeme (co je naše strategie) a kdy jsme vláčeni událostmi místo toho, abychom je sami řídili. Kromě toho si uvědomuji důležitost toho, že DD je skvělá firma, složená ze skvělých lidí a stojící na pilířích, kterým já jako člověk zvenčí nemusím hned plně rozumět. Takže si nesmím počínat jako ignorant a musím dávat pozor, abych takové pilíře cestou za zářnými zítřky omylem nezbořil.
Jaké jsou z tvé zkušenosti obvykle hlavní překážky, které brání firmám se někam posunout?
V první řadě je to nevědomost toho, kam by se vůbec posouvat měly a chtěly. Hlavní překážkou bývá neochota, nezájem, nebo neschopnost definovat takové strategické cíle a ambice, které mají potenciál nějaký posun iniciovat. Častým problémem je i to, že si neuvědomují, že nějaký problém mají. Nebo na to přijdou až relativně pozdě a pak hledají pomoc zvenčí.
Je něco, co bys ještě rád doplnil?
Jejda, na takhle položenou otázku bych měl možných odpovědí mnoho. Asi bych chtěl motivovat lidi k tomu, aby podobné věci, o kterých jsme si dnes povídali, přenášeli sami do svých životů. Protože ono to tak na první pohled nevypadá, ale v našem lidském životě jde o dost podobné situace. Stejně jako firma může být zaseklá ve svém rozvoji a může jí chybět vnitřní energie a motivace, protože nemá jasný cíl, tak stejně zaseklí můžeme být (a nemám pochybnosti, že mnohdy nejsme) i my jako lidé. I my potřebujeme mít nějaké životní vize a cíle – něco, na čem chceme pracovat, přání, která si chceme splnit. Takže pokud o takových věcech dnes sami nepřemýšlíte, zkuste to. Třeba taky najdete novou energii a chuť do života.